XV. Tři hoši sedli si ve chládku,

Tři hoši sedli si ve chládku,

blíž ohně, opodál stáda:

„Tak povídejme si pohádku,

jak kterému duše ji spřádá.“

Ten jeden povídá o králi,

jak chodil s hvězdami, v zlatě,

to zlato mu v bitvě prohráli,

teď chodí jen ve všedním šatě.

Ten druhý povídá o pannách,

jak přijdou, políbí v těsnu,

spí v kalíšku, sedí na blanách,

však duši ti vypijou ve snu.

A třetí, jak došel na řadu,

ten v čele podepřen dlaní,

jak ve zmatku povídá, v neladu,

že věří na lesní paní.

Že za luny sedá na mechu,

že bdí až k paprskům ranním –

vstal, k lesu šel jako bez dechu,

ti v úžasu patřili za ním.