XV. UMÍRÁČEK.

Jen tam mine klam,

kam nám Ona zvoní...

Kahanu mu bledne plam,

co nám plál jen do tmy jam,

kam se hlava kloní, –

den, den pravdy budí tam

touha, touha po ní!

Zory tucha tmou se lam

nad mohylou rovů tam,

kde palma míru voní.

Skon – – Zvon na pokon

lká, lká, neb se rouhá...

Na údolu bolů ston:

vlny rmutu – chvat a hon,

k blahu – dráha dlouhá,

k hrobům krok se na dnů sklon

temnou vinou plouhá.

Zrak slz u výron

lítost koupá z mlhy clon,

bledne mraků smouha,

rosou kane na záhon,

lilie kde sluní On,

co k němu vede touha – –