XV Už přešel týden – a já ještě žiji,

Už přešel týden – a já ještě žiji,

zde připoutána na pozemskou hrudu,

má duše snivá v okovech se svíjí,

div nezoufá si v neskonalém trudu.

Den jako věčnost, zvolna jenom míjí –

už celý týden – dál se trápit budu,

a hořký kalich utrpení piji,

pták v zlaté kleci ve vězení hudu.

Mé oči míjí sen, a dlouhé noci

jsou těžké tak a plny odříkání,

žal nad mé lože s perutí se sklání.

Tak tiše ležím, sama, bez pomoci.

A na své srdce tisknu žhavé ruce,

by nezšílelo touhou ve své muce!