XV. VIĎ?!

Ó my se měli dávno rádi, viď?!

a ještě déle se mít rádi budem.

Lít’ motýl, štěstí, kol, já řek’: Jej chyť!

a Ty jsi řekla: Oba za ním půjdem!

A jdeme za ním, nechť nás škádlí stále,

jdem k řece, polem, strží, k strmé skále.

On stále před námi a volá: Přijď! –

Ó my se měli dávno rádi, viď?!