XV. Závratná, tajemná věčnosť je,

Závratná, tajemná věčnosť je,

čas je jen ješitná fikce,

závratná nekonečnosť je,

vesmír je nevhodná dikce.

Na světů neznámých rozhraní

před nedostupným prahem

k tisíci životům poutáni

jsme temným, tajemným vztahem.

I kdo má moudrosti nejvíce,

málo jen chápe a myslí.

Kolem nás světů je tisíce,

pro které schází nám smysly.

Hledím v bezedných propastí sráz.

Hlavu mou jímá závrať.

Matičky země slyším hlas:

„Navrať se, synu můj, navrať!

„Dám tobě pití i jídla dost

a na prachovém lůžku

přichystám tobě pro radosť

hezoučkou miloučkou družku.

„A v poslední tvé hodině

náruč svou rozevru tobě.

Pozvu své červíčky k hostině

v černém, studeném hrobě.“