XV.

V mou duši dýchni mystickými jary,

můj zúrodni v ní každý cit,

strom života ať zkvete znovu charý,

rač korunu mu sluncem prozářit.

Ach, život vdechni v mrtvé skutků tvary,

ať plody jejich můž’ se ještě skvít,

nech svatou vichřici vát, by list starý

v prach země střesen, novému dal vzjít.

Ať roste požehnán Tvé na vinici

a zraje rychle k Tvému vinobraní,

až přijdeš Hospodář žeň hledající.

A v hnutí milování horečného

až vztáhneš k němu probodenou dlani,

ať rtům Tvým sladkou rozkoš dá plod jeho.