XVI. BALLATA O DVOJÍ MLZE.

Když mladá duše zírá v zlatý den,

tu jako rouškou perlovou se dívá,

kde květ jí kývá, kde jí ptáče zpívá,

kde v báj kol splývá celý svět jak sen.

Když stáří přijde jeseň zádumčivá,

tu zase mlhou dál do světa hledí;

však mlha ta je těžká, kalná, rmutná,

jí sotva bezlistý strom smutně kývá

a hnízda ptačí jsou bez odpovědi

a do kola jen skutečnost je smutná,

vše trpce voní a vše trpce chutná.

A mlha houstne stále,

div nezalkneš se vzpomínaje v žale

na první mhu, jíž den tvůj vyzlacen!