XVI. Cesta vítězův.

Teď zkvetlo nebem tisíc lilií,

zahrady Boží neobsáhlé,

a nové zázrakem se rozvíjí

tak náhle, náhle;

ráj ztracený, kam není odtud cest,

kam chodí andělé z svých bílých Měst.

A ticho kolem zní jak hudba sfer,

již dálky do tajemna tlumí,

to archandělů křídel, zlatých per

let šumí, šumí,

a když se lilií svým křídlem tknou,

jak thuribula záři vydýchnou.

Už kvetou, kvetou do obzorů všech,

jich stříbrem zem je posypána

jak cesta vítězů, jenž půjdou v spěch

tu z rána, z rána

v průvodu andělů a každý bled

od bitvy příšerné, již s tělem sved’!