XVI. Cestička jak můstek bílý,

Cestička jak můstek bílý,

z polí klenut do lesů,

koho vidím chodit po ní,

jako když jde do plesu.

Chodí po ní velcí páni:

jelen s laňkou po boku,

a ty srnky baletnice

s kůzlaty vždy do skoku.

Chodí zajíc, uchem, tváří

v komika se přitvoří,

a veverka neposeda

ta se po něm pitvoří.

Chodí větřík, zahvízdá si,

na patách se otočí,

a když tam jde srdce moje,

jako pták si poskočí.