XVI. CIKÁNOVA PÍŠŤALKA.

Náš tatíček nebožtíček

Ledacos věděl,

Nám ubohým Cikáňatům

Nic nepověděl:

Uměl pít, uměl hrát,

Měkce dělat, tvrdě spát,

Za pět prstů pěkné věci

Kupovat.

Náš tatíček nebožtíček

O nás málo dbal,

Měl podivnou píšťaličku,

Nám ji nenechal:

Kde ho rádi uctili,

Dobře mu zaplatili,

Na své oči div divoucí

Spatřili.

Z kapsy vyndal píšťaličku,

Oheň rozdělal,

Jak zapískal, všecky šváby

Z domů vyvolal:

Musil šváb ze vrátek

Zrovna nebo nazpátek,

Potom dostal červeňoučký

Kabátek.

Když zapískal na píšťalku

Po vsi, po městě,

Hned za ním německé myši

Byly na cestě:

Musely vandrovat,

Podlé jeho tancovat,

S hráze chutě do rybníka

Hopcovat.

Ach, tatíčku nebožtíčku,

Kam jsi rozum dal!

Kdybys nám byl píšťaličku

Aspoň odkázal!

Máme teď nouzi třít,

Mohli jsme se dobře mít,

V Čechách, také na Moravě

Pansky žít.