XVI. DESKA VOTIVNÍ.

Ty, která víš, že Tebou žití moje

z vln zmítaných ve přístav smíru vjelo,

nad tyto řádky, které v konec boje

zní, co v něm ještě vřelo a se chvělo,

skloň drahé své a žehnající čelo!

Dnes vím, co mám, juž ztrát mi není líto.

Tvé jméno s mým jak v tento kámen vryto,

náš život v sobě plyň jak taktem jedním!

Vše tebou svato, nic být nesmí všedním,

tak cítím to a srdce Tvoje ví to.