XVI. Díky.

By Jaroslav Vrchlický

Za všecko děkovat, za dobré, za zlé, co dalo žití,

po bouřích možná že v tom všem s úkojem srdce klid cítí,

děkovat za jedno jen, že pouze byli jsme, žili,

největší rekovství jest, žel, k němu nemám já síly.