XVI. Dlouho tkvěla kůra ledu

Dlouho tkvěla kůra ledu

Nad mé lásky pramenem,

Až dívenko tvého zhledu

Roztanula plamenem.

Dlouho kryl i zimní spánek

Poupě lásky v dřímotu,

Až dívenko zdechů vánek

Tvých zbudil je k životu.

Můj teď máj! Hle jak praménka

Jen o lásce šumí běh,

A zde růže, tam pomněnka

Vroubí jeho luzný břeh.

Kéž, jak ony světa kraje,

Kde vždy skví se jara květ,

Směl se věčně z svého máje

Těšit můj niterní svět!