XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’.

Já nevím, jaká ke mně bude zem’.

Mám o tom pouze jakous theorii.

Nemoci býti vítězem!

– Jak dlouho do zdi hladomorny biji! –

Když v moji celu měsíce pad’ svit,

stlumené hudby svojích snů se bojím.

– „Špatným být, ano, někdy dobrým být!

A nikdy, Bože, nikdy nebýt svojím!“

A poslouchám, jak řinčí řetězy.

(Úsměvy, žerty, slova duchaplná!)

A přemítám, že v moři bez mezí

ku slávě boží zbytečná jsem vlna.

Nestvořit nic, nic nikdy nezhubit!

Ni jednu chvíli nebýt zcela svojím!

Já nevím, jakou cenu budu mít:

tam pod zemí však posměchu se bojím!