XVI. Je zítřejší den velkým pro mne svátkem,

Je zítřejší den velkým pro mne svátkem,

jej chystám Tobě, duše blouznivá!

Den nejkrásnější, srdce divným zmatkem

jak zvon se vichrem v ňadrech zachvívá.

On přijde – duše, zda Jsi pochopila,

co zvěstuje mi toto poselství?

Hleď, myrta má se květem ozdobila,

a slavičí v ní píseň sladce zní,

Ty, duše moje, oděješ se v běli,

a úsměvem si okrášlíš svou tvář,

jím líce světic průzračné se skvěly.

Jak svatá, skloníš, Terésa své čelo,

dáš svoje čisté srdce na oltář,

by se jak vonná myrrha rozhořelo.