XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,

Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,

pár věnců suchých a pár svadlých kytic

a nápis v cizí řeči, sotva slovo

o domovu cos hovoří a vlasti

a kolem ticho – cizinka tu leží –

i v den, kdy každý hrob má svoji oběť

slz, přání, modlitby a marné touhy –

To všecko jest a nadarmo se ptáš:

Ach, tolik trudů – za rubáš!

A žiješ spolu zas ten život celý,

jak můžeš si jej sestrojiti v duchu:

Tu péči matky od prvního kroku,

ty nemoci vše, ty úrazy dětství,

ty snahy mladé duše, vzletět k světlu,

ty první boje s drsnou skutečností,

ty první laury potlesku a slávy,

jak v zrcadle to vše před sebou máš –

Ach, tolik trudů – za rubáš!

Pak honbu světem – únavy ty steré,

tu přátelství, jež malomocné k skutku,

tu láska – nedala, co slibovala,

a práce, cesty a zas cesty, práce

a žízeň úspěchu a žízeň slávy

a slina pomluvy a zradné péro,

jež kupčí s úsudkem svým, kdo dá více –

a nové touhy, tuhneš, vřeš a pláš...

Ach, tolik trudů – za rubáš!

A návrat domů – krátký pouze oddech

a nové sklamání a nové boje

a rozloučení s matkou, se sestrami

a dálná, dlouhá cesta za ocean

a touha po nich, touha po domovu

a nemoc a to těžké umírání

a ten hrob v cizí zemi – A co ještě?

Jen upomínka naše, věrná stráž...

Ach, tolik trudů – za rubáš!