XVI. Když ondy mě srdce bolelo,

Když ondy mě srdce bolelo,

Tu truchlit vyšel jsem v modrou noc.

Tu vyšla i Luna na obzor

A v srdce mi lila svou čarnou moc.

Tu stál jsem ach! dlouho zmoucený,

Div touhou že tehdy jsem neumřel;

A na lásky čas jsem vzpomínal,

A přece mi rozchvěl se v srdci žel!

Tu v paměti své až k mladosti

Svou myšlénkou truchlou jsem putoval;

A srdce se v nové zas žalosti

Mi zachvělo, až jsem zaplakal.

Ó života půvab: to jest bol,

A radosť: to truchlý jeho stín:

A když jsem plakal, v radosti

Bol srdce se linul ze hlubin...

Ty tichá noci s tou Lunou svou,

Proč tobě, jen tobě tvůj žal já lkám?

Ty sotva mi odpověď na to dáš,

Vždyť darmo se sebe samého ptám!...