XVI. LÁSKA NAD BOHATSTVÍ.

Já večer s mojím milým se viděla,

A já s ním se po dolině vodila.

Mluvili jsme dvě slovíčka radostné,

Radostné dvě slovíčka, tři žalostné.

A já s drahým do půlnoci seděla,

V oči mému rozmilému hleděla.

Oh, vy oči, jasné oči milého,

Co já musím pro vás oči snášeti!

Kdo nás viděl? – Světlý měsíc v oblacích;

Kdo nás slyšel? – Ticho noční slyšelo.

Předce ráno matička to věděla,

Co jsem večer s milým druhem mluvila,

Bila, lála a se mnou se vadila.

Oh, matičko, nevaďte se, nelajte!

Nechtějte mne nemilému chovati,

A raděj mne za milého provdati.

Vy-li snad jste milovala bez lásky,

S otcem naším bez srdce věk trávila?

Milejší-li, dceru míti bohatou,

A bohatou v syrou zemi skládati,

Nežli šťastnou po celý věk vídati?