XVI. Na travičku porosenou

Na travičku porosenou

pohledem duch okřeje –

myslím vždy, že je to obraz

uslzené naděje.

Ó jak jí ta slza sluší,

tak je stokrát krásnější,

zlaté slunečko ji suší,

zefýrek ji konejší.

Na travičku porosenou

pohledem duch okřeje –

myslím vždy, že je to obraz

uslzené naděje.