XVI. Rudé květy kvetou jako moje touha,

Rudé květy kvetou jako moje touha,

těžký parfum stoupá a noc dýchá jím...

vonná tak a černá, neskonale dlouhá,

jako stesk můj bezdná, v rouše smutečním.

Na svém loži ležím, bezmocná věc pouhá –

hluboká noc hledí oknem, kterak bdím,

v horečce se chvěji – duše má se rouhá –

na Tě myslím stále každým dechem svým.

Volám Tebe, prosím: „vrať se ke mně zpátky!“

zrak Tvůj žhavý vidím, hlas Tvůj slyším sladký,

Tvoje ruce volám, by mne objaly.

Rty Tvé rudé, žhoucí, by mne líbaly...

A tak ležím bídná – noc je černá kolem –

Duše moje pláče rozkoší a bolem.