XVI. To bylo v dubnu. Mladý Máj

To bylo v dubnu. Mladý Máj

u skály pískal na šalmaj,

to čacký byl a silný jun,

ve každém dechu plno strun.

To bylo v červnu. Umdlená

tam stálo Léto – sirena,

jí s vlasů padal květ a květ,

hvozd v šumu tich’, pták přestal pět.

To bylo v říjnu. Přes lada

běžela vzteklá Maenada,

vlas rozpoutaný, hnědý prs

jí břečtan halil, chmele trs.

To bylo v lednu. Pustý sad,

bez ptáka luh, u dvorce vrat

se krčil žebrák smutný, tich,

na oděvu i vousu sníh.

A já tím šel a já vše zřel,

a v hloubi srdce k sobě děl:

Táž scenerie bude plát

v zrak zmdlený mi – ach, kolikrát!