XVI. Za motýlíky děti

Za motýlíky děti

po smavé louce letí,

křidélko jarem kvete –

o, jen ho nesetřete!

To jaro na křidélku,

ten pel je článek celku –

vem květ, jenž jarem kyne,

a na prsou ti zhyne!

Jak že se to však tvoří,

že ret na retu hoří,

na srdci srdce bije,

div prsa nerozbije?

V tom okamžiku štěstí

dvě srdce počnou kvésti,

dvě duše počnou pěti,

a – za motýli letí!