XVI. Žalnosladké vanou dumy,

Žalnosladké vanou dumy,

Že jsou snové sesuti!

Nech i dávno padli v rumy, –

Stane uzpomenutí.

Duše ráda se potopí

V toku slasti zhynulé,

Z nova člunu se uchopí

Vlna doby minulé.

Citem srdce rozdvojené

Žije krásné žití sněné,

Budí z mrtvých čarosvit

V zemi dávno kleslý kvit.