XVI. Že, Ofelie má, Jsi milovala,

Že, Ofelie má, Jsi milovala,

to prominuto Tobě nebude,

ty květy sbírej, jež smrt pro Tě žala,

ty hřbitovní dej klasy na rudé.

Tu zapěj píseň, již jsem také znala –

jsi nelítostný v lásce, osude!

A zatanči mi, by se rozesmála

má duše zas, jak život zahude.

Jsi vyděšena, pláčeš? Ofelie...

A smích Tvůj řeže – zrak je bez duše,

a kam se díváš? Soumrak smutky lije,

noc rozžehla již ohně nad západem...

Ty na miláčka čekáš? Z loktuše

květ sype se... smrt vchází šerým hradem.