XVI. ZLOM.

Snad ještě nejlépe je vypořádat

se vzdáním neskončené hry,

vše vydati a o nic nepožádat.

V tiš utéci se pravé pokory,

když vítězství má pálí k nesnesení,

a spřádat s kýmsi tiché hovory,

jenž s tímto světem žije v odcizení,

jenž nežádá nic a nic nedává

a jsa v tom světě – z toho světa není.

Kdo jest to? Někdy věru nastává,

že mním jej vidět v lomu svého nitra:

tu přiblíží se ždaná dálava,

v níž není dne ni noci ani jitra,

ni milostí ni bojů bezcenných

a kde je včera dnes a dnes je zítra,

kde není zásluhy, kde minul hřích.

Tam je to touha, která neznesvětí

se nikdy bídou přání splněných.

Snad nejlíp je v tu dál se zahleděti

a s tím, jejž zakřikuji zas a zas,

v posled a jednou v míru rozprávěti.

Tak nejmožněj’ lze přežít svět a čas.