XVII. A když jsme se rozloučili

A když jsme se rozloučili

V tom vroucném obejmutí;

Trpké slzy vyronili

V nevýslovném zastesknutí;

Naposledy polibili,

K sobě tiskli v divém hnutí;

Div že srdce v oné chvíli

Nezhynulo v rozpuknutí:

Dali jsme si s rozkochanou

Myslí „s Bohem!“ na shledanou.

Od té doby přetruchlivé

V přešlosť mnohý rok juž splynul,

A z mé duše touhonyvé

Onen rozchod nevyhynul:

Nikdy víc mi lichotivě

Její obraz nezakynul –

Zvlhlo oko slzomřivé:

Shledání čas dávno minul!

Já s bolestí rozháranou

Čekám ještě na shledanou!