XVII. „Buď proklet člověk“ – – Pán bůh děl a v hrdlo dal mu žízeň

„Buď proklet člověk“ – – Pán bůh děl a v hrdlo dal mu žízeň

a v ňádro bouřné, neklidné mu vložil lásky trýzeň,

pak Ahasverem člověk byl, jenž marně hledal štěstí –

neb láskou v hrdle vysychá a žízeň lásku pěstí.

Však tu se ďábel smiloval, když člověka zřel trudy

a drahocený révy mok jej učil plnit v sudy –

teď ráj ten našel na zemi, kdo v takou krčmu vkročí,

kde mladá paní hospodská v číš staré víno točí.