XVII. CHODNÍČEK.

Můj chodníček bílý

pcháčím nezaroste,

chodí po něm v dýli

dva obzvláštní hosté.

Však zlí lidé seli,

co plevele znali,

ptáci přiletěli,

setí sezobali.

Chodí po něm rády

láska s upřímností,

má chodníček všady

pro ty místa dosti.

Chudobinka bílá

pak ho postříbřila,

by po něm chodila

měkčej’ i má milá.