XVII. Cos ještě vře

Cos ještě vře

a k světlu tře

se srdce, srdce v tobě!

Jsi v podvečeru, v poledni?

Či jsou to jiskry poslední

(Ó uvaž to a pohledni!),

jež v slední plají mdlobě?

Máš znovu vstát,

či jíti spat,

máš ubít, co plá v tobě?

Máš ještě síly v nový boj

a svár a vřavu, nepokoj?

Či lépe, rubáš si již stroj

a zvykej si, spát v hrobě?

Ve výhni tvé

se dál to rve;

vím, trapné to i tobě!

Vím, marná je ta řež,

co ještě, srdce, chceš?

V ten podvod, faleš, zradu, lež,

rci – cítíš sílu v sobě?