XVII. Dne stále míň a stále více chladu,

Dne stále míň a stále více chladu,

sadaři češou už plody sadů,

je hojný přírody dar;

sadařů hoch zve podruhovy dcerky

za jitra na paběrky,

než přijdou bouří v zmar.

Jak přeji to těm lidem,

již činí vše s radostným klidem,

že nepoznali bouří zlob. –

Já plodu netrhám; jdu do zahrady

a po posledních květech slídím všady,

na starý, malý hrob.