XVII. Jako nevěstu milostnou

By Vincenc Furch

Jako nevěstu milostnou

Zemi šatí mladý máj,

Vždy se vrací s rouškou skvostnou,

V ní odívá sad i háj.

Hvězdy všechny nespočítáš,

Co tvé oko uhlídá,

Bez ustání nové vítáš,

Všechny nebe nevydá.

Bouřlivé se moře vlní,

Odtíká, znova se plní,

V člověku srdce baží,

Nikdy se nevyváží.