XVII. Kýž se naplní ta krásná slova,

Kýž se naplní ta krásná slova,

By ten národ, již tak věkodávný,

Jako býval, byl též dále slavný,

Dokud krve krůpěj v sobě chová!

Kýž, an nastává mu doba nová,

V počínání svém jest neunavný,

V šlechetné své snaze nezastavný

Jako proud, co střela Perunova!

By čím dále jen tím více slynul,

A svůj oukol slavně vykonav

Na vavřínu teprv odpočinul.

V světa dějinách by vždy se skvělo

Písmem zlatým jméno Čechosláv,

A co chvalozpěv by věčně znělo! –