XVII. Mladý učitel.

Pln idealů vkročí v síni školní.

Ta mládež jako útlounké je proutí,

kol prstů dá se snadno ovinouti

a ráda těká jako ptáci volní.

Hle, mladý učitel! Ty děti – polní

jak květiny jsou; lze k nim duší lnouti.

Však tíže lze jich mysl vystihnouti,

v niž obraz ryje vlídná síně školní.

Tak něžnou barvou mnohý polní květ

nám mile kyne a je nevšímán

a bývá ušlapán a rozejet.

Viz, mladý bratře, čím ta školní síň,

co jeví ten tvůj tichý uměn lán!

Než rozsévač ty nejsi víc ni míň.