XVII. Nebi dozdály se hvězdy,

By Vítězslav Hálek

Nebi dozdály se hvězdy,

jen ta jedna denice

co sen k ránu nejkrásnější

skví se ještě nejvíce.

Na východě hora v zlatě,

tajný poklad odmyká,

a co na ní růží květe,

k nebesům až doniká.

Mlhy bílé, jako z týlu,

z řeky táhnou nad námi,

kudy táhnou, listí kropí

stříbrnými kapkami.

Slavík přestal ponocovat,

z hory paprsk vyletěl –

den se budí do myšlenek,

do růží a do světel!