XVII. PANU JULIU AL. KORÁBOVI, posluchači práv v Praze.

Na korábě, jak nám písmo hlásá,

byla lidem s Noemem jen spása:

Hospodin mu vzácnou milost dal,

že se lidstvu druhým otcem stal.

Jenom na Petrově pevné lodi

z bouře zhoubné lid se vysvobodí;

mimo Krista, věda chytrých hlav

neoblaží v pravdě žádný stav.

Věda věd, ta pravá Božská věda,

beztrestně se ignorovat nedá;

zákon snadno bráván bývá v plen,

pokud není v Bohu zakotven.

Národů všech dějepravné proudy

svorné o tom vydávají soudy,

svědčí tomu i náš nový věk,

nevěrecká vřava, děsný jek.

Slaven budiž zbožný přítel práva,

on se lidem dobrodincem stává;

čím je Bohu věrný soudce nám,

toho skvěle zakusil jsem sám.

Katolickým pěvcům dáváš ruku

za běsného doby naší hluku;

před Bohem i lidmi Tobě čest

zasloužená pojištěna jest.

Nadšeně pěj národu a Bohu,

nedbej na křik planý, na mátohu;

chrabře v řadách katolíků stůj,

Církvi, vlasti, zpěv Svůj zasvěcuj.