XVII. SNÍH. (I.)

Ach, Bože, Bože, co napadlo sněhu!

Kam podíváš se, leží čistý, bílý,

strom nemá kontur, řeka nemá břehů,

běl obzoru se k běli země chýlí.

A stále padá! Na stráni a v poli

ni jeden kámen neuvidíš holý.

A stále padá! Čekám, s výše mračné

kdy jen v to srdce moje padat začne.