XVII. SNÍH. (III.)

Ať tedy leží v srdci tom a zhusta!

Ba, může padnout na hlavu mi taky,

na odvyklá juž polibkům, mdlá ústa,

a může padnout na znavené zraky.

A může padnout na ztýrané dlaně,

na nohy, které prošly lesy, pláně

a nenašly květ lásky věčné, svěží.

Ať tedy padá – pak ať věčně leží!