XVII. SNÍH. (IV.)

O sněženkách kdos vypravoval báji,

jak Lásky pohledem se v sněhu vzpjaly,

o konvalinkách, které v mladém háji

své bílé zvonky vůní rozhoupaly.

O jasmínu, jenž k šíji tvé se chýle

zahanben šeptal: Jak tu všecko bílé!

O liljích, vedle ruček tvých jež svadly –

Však sníh se nehnul na to srdce spadlý.