XVII. SNÍH. (VI.)

A nehne se. – Víš, na vysokých horách

byť třeba roztál, v ryhách skal přec zbude,

se nehne ani v červencových zorách,

jak slzy teče jen po kleči chudé.

Tak sníh ten v srdci. Slunce lásky nové

zlou práci má s ním. Touhy, city, snové

a polibky, stisk dlaní, štěstí příští

v tvé slze poslední se vždycky blyští.