XVII. Ta čekala již při Tvém narození,

Ta čekala již při Tvém narození,

na cimbuří tom stála na hradě,

a dřív, než světlo uzřela Jsi denní,

květ zasela tu v Tvojí zahradě.

Když na svět přišla Jsi, tu políbení

na líc Tvou vtiskla v dobré náladě,

a řekla Ti: „Jsme sobě zaslíbeni,

s Tvou hvězdou vzejdu na Tvém západě.“

A matce vzala, k srdci tiskla robě –

„Ty nenajdeš tu družku stálejší,

chci nezištně a věrně sloužit Tobě.

Když zavoláš mne, přijdu v každé době,

sůl podám Ti a chléb náš vezdejší,

a měkké lože ustelu Ti v hrobě.“