XVII. Tváře moje hoří, oči moje pálí,

Tváře moje hoří, oči moje pálí,

vyprahlá jsou ústa, žhavá, žíznivá,

ruce mé se chvějí, jakby objímaly

v snu Tě zase, ret můj líbal ústa Tvá.

Tělo mé je slabé – smutek těžký halí

jako závoj Tebe, duše blouznivá!

A tam v dálce šeré, temné mraky vstaly,

mlha padá, vzduch se slzou zachvívá.

Na svém loži ležím – zachvívám se žitím,

do noci se dívám nevyzpytné tak...

ve všem Tebe tuším, zřím Tvůj žhavý zrak,

hlas Tvůj slyším sladký, blízkost Tvoji cítím –

Myslím na Tě stále – bídná, ubohá!

Pro Tě zapomněla jsem – i na Boha!