XVII. Umlkni, slavíku,

Umlkni, slavíku,

nepěj o milosti,

sice srdce moje

pukne ze žalosti.

Blankytových nebes

skryjte mraky černé,

ať si nevzpomínám

na oči nevěrné!

Rozsypte se růže,

nekvěťte už více,

nepamatujte mne

na nevěrné líce!

Ach, kdež jsou ty doby,

když jsem je hladíval

a v tom modrém očku

nebe své vidíval!