XVII. Večer je v horách – snivou hrou

Večer je v horách – snivou hrou

se strání znějí zvonky stád.

Stesklo se náhle, stesklo mi

po všem, co jednou měl jsem rád.

Do dálek jakby toužil kams’,

na stráni pasák heleká – –

Na cesty ticho klade se

tíživě, duši uleká.

Nad lesy měsíc vychází –

dva hlasy cestou ke vsi jdou,

cestou k vsi zdřímlé pod strání

měsíčním světlem zalitou.