XVII. Vlastenecká.

Kdo svou nectí vlast a nemiluje

Její starobylé památky,

Bloudíc jako dítě bez matky

V cizině se jenom potuluje:

Ten se nesmí hlásit ku věncům, –

Těm, co uvilo jest Thermopyle

V dějích k slávě Spartě ušlechtilé.

Kdo se za svou svatou mluvu stydí,

Nectí zpěv a zvuky vlastenské,

V cizí řeči krásy Edenské,

Ve své však jen smích a hanu vidí:

Ten se nesmí hlásit ku věncům, –

Těm, co uvilo jest Thermopyle

V dějích k slávě Spartě ušlechtilé.

Kdo vždy jenom do měst cizích spěchá,

By tam skoupil věci zbytečné,

V své však vlasti muže výtečné

Mříti hladem při jich práci nechá:

Ten se nesmí hlásit ku věncům, –

Těm, co uvilo jest Thermopyle

V dějích k slávě Spartě ušlechtilé.