XVII. Vrbka.

Křivá vrbka u vody

vyrostla tam z náhody,

křivá, sivá, hrbatá,

koupou se tam děvčata,

ve vodě se točí, –

vrbka ta má oči.

Křivá vrbka, trouchnivá,

vodník prý v ní přebývá,

vodník mladý, nehloupý,

ten děvčátkům ustoupí.

Ve vrbce to praskne,

to si vodník mlaskne.

Sedí, hledí, nehne se,

potichoučku směje se.

Bílé ruce, černý vlas –

vodník sobě mlaskne zas,

na vrbě se vztýčí,

a děvčátka křičí. –