XVII. Zas chovám Tebe v objetí

Zas chovám Tebe v objetí

a líbám, líbám zas,

chci mnoho Tobě pověděť,

a na rtech zmírá hlas.

Nač třeba řeči? Polibek,

tluk srdce, snivý hled

Ti mohou více pověděť

než v řečech celý svět.

Nač třeba řeči? Má jsi, má,

mám věrné srdce Tvé.

Nač třeba řeči? K zásnubí

když kráčí duší dvé.