XVII. Zlu odolávat vždy se vrátí chvíle,

Zlu odolávat vždy se vrátí chvíle,

satana krušit, překřížit mu dráhy.

Je Iblis mnoholící. Vždy tógu mění,

v um snadno střídat vkus a odstín hávu.

Jak pes se lísá, opiem lichot mámí.

Zná dílo spásy, slitování zmařit.

Ta situace vzpluje z prvopartů

vždy, Iblis též má roucho purpurné!

Zor úskok tají, z fioly kape jed.

Je Janus úsměvu i odmítání.

Teď ve minci se svůdné rozdává,

však peníz Aidu to, žeť sám je Rhadamant.

Ztad v původ za trojici v prestol zloby.

Destilluj proto jinak vteřiny

v se, disciplinovat je káže péč!

Než diabolský, v líp čas sposvátněný.