XVII.

Ano... mlád jsem... Pochopuji, příteli můj, zcela,

mimo duše požadavky – požadavky těla...

Pod ty možno shrnout vše to neurčité,

čím v nás jaro dýchá, čím je léto syté,

čím je podzim krásný a proč bílá zima

jako krásná žena na poduškách dřímá...

Nechci ovšem thema pohnutlivé

v rozpravě té naší zádumčivé

v hovor klást... To na mysl mi přišlo,

když jsem přemýšlel, jak moje mládí

opustivší sen svůj v dálky vyšlo...