XVIII. Ba zdrávy, došly. Ještě jednou dík!

Ba zdrávy, došly. Ještě jednou dík!

Po horském vzduchu rozvírají rty,

a zdá se, že jim dobře k duhu jde.

Má paní tajemná – teď vidím vás

ve středu květů, přátel bezelstných,

ve sporém stínu slabých stromečků

na vrchu nad krajem. Tak o vás sním.

Na vaši duši myslím, jež mne zná,

a s mojí vlastní vážně promlouvá,

tak kouzelně a tajeplně tak.

Což vaše dílo – smím-li se vás ptát?

Nač myslíte? Čím překvapíte nás,

kdož čekáme tak zbožně na hlas váš?