XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,

Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli,

já, myšlének smečka dotěrná, a citů opilé holky,

svou pyšnou rukou pochodeň vrhl jsem na poslední mosty

(– jen ku předu jedeme vždy –). A tak jsme jeli.

Hoj, ta naše meta nová a zářivá v dálce!

Sen, pohádka bělostná... Prosákla celou mou bytosť,

květ mého mozku a prameny vřelého mého srdce!

O luzích Volnosti věčné, kde vládnou orlové mezi orly...!

A vy, ubozí, ve špíně dnů uvázli jste,

a vaše perutě vypelichaly zvolna,

a dobře krmená, příliš tuku pobrala břicha! –

Co která mi strana? Co hesla mi vaše?

Ku předu jedeme! K své metě planoucí hledím!

Sen, pohádka bělostná prosákla celou mou bytosť.